Falešná solidarita českého člověka

Opět jsem se přesvědčil o tom, do jaké míry je myšlení některých českých lidí omezené a troufám si dokonce říct i falešné.

Krásná slova znějící "bezplatnost, solidarita, úcta", se vždy vytrácejí, pokud se dosadí do logického kontextu fungování české společnosti. Léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN) se začínají pomalu ale jistě přeplňovat. Není tomu tak z důvodu nějaké náhlé katastrofy, anebo kvůli nárustu počtu lidí v dané kategorii, ale světe div se, kvůli tak "banální záležitosti", jakou je rušení poplatků v nemocnici. Daný jev je totiž nádhernou ukázkou, proč je důležité regulovat oblast zdravotnictví a jiných sociálních služeb, a to především z důvodu nadměrného zneužívání těchto služeb. Mladí, kteří by si jinak velmi dobře rozmysleli, zda se budou o své rodiče či jiné příbuzné starat spíše doma anebo je raději nechají napospas systému již mají nyní jasno. Jestliže nemusejí platit poplatek 100 Kč denně, je pro ně "výhodnější" ponechat tyto lidi v LDN. Námitky typu, že se nejedná o sociální, ale morální problém, jsou jistě na místě, ovšem jsou falešné. Jen se ukazuje, kam vede "socializace" společnosti. Uvedené řešení (zrušení poplatků) vede přesně k těmto negativním jevům. Obdobně je tomu např. při neproplacení prvních 3 dní nemocenské. Rázem je nemocnost českého člověka poloviční. Zcela jistě se začnou okamžitě ozývat rádoby lidumilové, že opatření má i kladné stránky, jako je např. nepřecházení nemocí apod. Celý problém je ovšem mnohem hlubší. Jestliže srovnáme čísla, která vykazuje česká společnost a obdobná čísla z obdobných států, zjistíme, že tato čísla jsou velmi náchylná k radikálním změnám souvisejícím se změnami systému. Jesliže systém nastavíme jako v ostatních státech, fungují tato čísla také stejně, chováme se tedy velmi racionálně. Problém je, že naše přílišná sociálnost nás postupně žene do spáru vzniku jakéhosi skanzenu sociálního státu v Evropě. A takto opravdu já žít nechci. Věřím, že samotní lidé a tedy voliči to konečně pochopí. Jinak zůstaneme tímto skanzenem, kdy budeme všichni jen platit, na všechno kašlat, ale současně budeme mít sociální služby, které se svou kvalitou budou blížit Kubě. Problém je totiž v tom, že základem solidarity je úcta, a to i sama k sobě. A to "soudruzi" nikdy nemohou pochopit.